Homeopatie

V homeopatii se k léčbě se využívají vysoce zředěné látky rostlinného, živočišného, minerálního a chemického původu. Tyto látky, jsou-li v pokusu podávány v nezředěném stavu, mají schopnost vyvolat u zdravého jedince příznaky, kterými trpí nemocný. Jsou-li tyto látky naopak podány zředěné, mají tyto naopak schopnost příznaky nemoci léčit. Základním principem homeopatie je tedy analogie – podobné nechť je léčeno podobným.

Ačkoli pravidlo podobnosti v zásadě používali již Hippokrates a Paracelsus, základy homeopatie položil teprve na konci 18. století německý lékař a homeopat Christian Samuel Hahnemann. Nejprve sám na sobě, později i na svých blízkých, studoval účinky jednotlivých látek tehdejšího lékopisu. Tytéž substance pak používal k léčbě nemocných, u nichž pozoroval příznaky podobné těm, které zjistil v pokusu. Aby se vyhnul jedovatému účinku, výchozí látku postupně ředil a léčebný účinek zůstal kupodivu zachován i při vyšších ředěních.

Hahnemannovy myšlenky následně rozvíjeli jeho žáci a další pokračovatelé. Vznikla řada směrů a homeopatických škol, přičemž míra, s jakou se současní homeopaté k Hahnemannovu odkazu hlásí, je různá.

Nejčastěji užívanou lékovou formou (tzv. homeopatika) jsou homeopatické granule nebo globule – kuličky ze sacharózy nebo laktózy, na které je navázáno příslušné ředění účinné látky. Běžně jsou dostupná i homeopatika ve formě alkoholových kapek. Homeopatika nepůsobí chemicky, ale energeticko-informačně. Povzbuzují tělo, aby dosáhlo rovnováhy.

Homeopatie vnímá člověka celistvě, tedy tělo a duši současně. Výběr konkrétního homeopatika se proto řídí jak tělesnými, tak psychickými vlastnostmi člověka. Homeopatie má široké pole působnosti – od řešení akutních stavů po chronické obtíže. Zároveň je šetrnou a bezpečnou léčebnou metodou, a proto je vhodná i pro těhotné a kojící ženy, kojence, batolata a malé děti.

Při užívání homeopatik je vhodné dbát na dostatečný odstup od jídla a pití – min. 15 minut, lépe 30 min. Jednotlivá dávka homeopatického léku se nechá rozpustit v ústech, nezapíjí se. U novorozenců a kojenců se homeopatikum rozpustí v malém množství převařené kojenecké vody a roztok se pak podává umělohmotnou lžičkou, event. injekční stříkačkou. Jelikož se homeopatika vstřebávají ústní sliznicí, neměly by být v okamžiku užití v ústech žádné aromatické léky (např. káva, čaj, mentol). V době užívání homeopatika  je rovněž vhodné nepoužívat zubní pasty obsahující mentol.

Homeopatika je vhodné skladovat mimo dosah elektromagnetického záření. Prakticky to znamená především nepokládat je v blízkosti počítače a nenosit je v kabelce společně s mobilním telefonem. Dále je vhodné chránit homeopatické léky před přehřátím a vyvarovat se kontaktu s těkavými vonnými substancemi (např. parfémy).

Zpět na výpis novinek