Čínská medicína

Čínská medicína je u nás známa především díky akupunktuře a léčbě čínskými bylinami. Tento prastarý komplexní léčebný systém zahrnuje ovšem i další metody: léčbu stravou, úpravu životosprávy, masáže a harmonizující cvičení. Méně známá, ale zato velmi podstatná, je základní teorie čínské medicíny, z níž všechny praktické metody vycházejí. Výběr daného léčebného postupu u kterékoliv z výše uvedených metod je totiž podmíněn znalostmi o tom, jak organismus funguje v normálním stavu, jak vznikají chorobné procesy, jaké jsou jejich příčiny a jakým způsobem jsou odstranitelné. Pro čínskou medicínu je charakteristický celostní přístup v pojímání člověka, který je zde chápán jako buňka v organismu vesmíru, která je s ním spojena a podléhá stejným zákonům jako celý vesmír. Tatáž jednota pak platí uvnitř lidského těla – jeho jednotlivé části jsou propojeny a vzájemně se ovlivňují.

Základními pilíři čínské medicíny jsou učení o jinu a jangu a pěti prvcích, dále učení o čchi (vnitřní energii), krvi a tělních tekutinách, učení o síti drah, učení o vnitřních orgánech, učení o příčinách nemocí a učení o mechanismu nemocí. V každém člověku jsou zastoupeny jak kategorie jin a jang, tak pětice základních elementů tvořících vesmír – dřevo, oheň, země, kov a voda. Čínská medicína dále rozděluje vnitřní orgány na plné (cang) – srdce, plíce, slezina, játra, ledviny; a duté (fu) – žlučník, žaludek, tenké a tlusté střevo, močový měchýř a tzv. trojitý zářič. V tomto kontextu přísluší každému orgánu jeden z pěti elementů. Jak je patrno, čínská terminologie hojně využívá metafory z přírody – např. pod pojmem srdce se neskrývá jen orgán v dutině hrudní, ale je jím myšlen i vnitřní řídící orgán, kde zároveň sídlí lidská duše a mysl. V harmonickém stavu je jin a jang v rovnováze, všech pět prvků je zastoupeno rovnoměrně a čchi proudí energetickými drahami, stejně jako krev cévami, plynule.

Čínská medicína nespočívá jen v hmatatelných a měřitelných jevech. Co je pomíjivé a neviditelné, je stejně důležité jako to, co je měřitelné a viditelné. Čínské myšlení nevytrhuje věci z kontextu, ale začleňuje je zpět do přírody. Neodděluje živé od neživého. Vše se vztahuje ke všemu a je součástí nekonečného koloběhu rození. Čínská medicína nachází uplatnění jak u akutních onemocnění, tak u chronických a zejména funkčních onemocnění. A právě ta jsou doménou léčby v čínské medicíně.

Součástí každé konzultace je v čínské medicíně vedle pohovoru (dotazování) a pozorování (vyšetření pohledem) i pohmatu i  vyšetření jazyka a pulsu. Na základě takto získaných informací je pak stanovena, případně revidována diagnóza. V čínské medicíně zahrnuje léčba vedle akupunktury a užívání čínských bylinných směsí i doporučení k úpravě stravování a ke změně stereotypů, kterými si klient – byť mnohdy nevědomky – poškozuje zdraví. Základním předpokladem dosažení optimálních výsledků v tradiční čínské medicíně je ovšem aktivní a pozitivní přístup klienta spočívající mj. v trpělivosti, ochotě sám/sama na sobě pracovat, v pravidelném cvičení a uplatňování samoléčebných metod.